Obec Šimanov

Historie Šimanova

Původ a založení naší obce sahá daleko do minulých dob. Celá oblast našeho kraje náležela k pohraničním hvozdům, kudy vedly jen úzké stezky. Taková cesta, "stará cesta humpolecká", vedla našimi lesy směrem od Jihlavy k Humpolci. V tehdejších nespokojených dobách byly tyto cesty střeženy. Na kopcích byly rozestavěny, o čemž svědčí i jméno nejvyšší hory "Strážník", kde v dobách nepřátelských vpádů do země, zapalovali daleko viditelné ohně, aby byl lid uvědomen o blížícím se nebezpečí.

Založení obce souviselo s rozkvětem hornictví ve zdejším kraji. Za tím účelem se ve zdejších lesích pálilo dřevěné uhlí pro stříbrné hutě. Několik uhlířů, jejichž předák se jmenoval Šimon koupilo na úpatí Strážníku kus starého lesa na pálení uhlí pro stříbrné hutě. Uhlíři si postavili v lese dřevěné příbytky a začali pálit uhlí. Když les spálili, tak si zakoupili paseky a mýtě. Ty zkopali kousek po kousku na pole a usadili se zde trvale. Půda nebyla valná, ale dalo se na ni hospodařit. Šimanov byl tedy založen uhlíři pravděpodobně kolem roku 1260. Dostal jméno po předním uhlíři, který se jmenoval Šimon. Německy se Šimanov nazýval "Kellersdorf", což znamená "uhlířská ves".

Šimanov byl původně majetkem Želivského kláštera, stejně jako ostatní vesnice na Větrnojeníkovsku. Po husitských válkách začalo dolování stříbrné rudy a tyto doby nám připomínají některé názvy polí a luk (např. "Uhlířka" nebo v Hejskově lese se nachází místo, kterému se říká u Štůly).

Podle listiny krále Jiřího z Poděbrad z 8. prosince 1468 se dostal Šimanov spolu s ostatními vesnicemi Jeníkovska v zástavu Buriánu Trčkovi z Lípy a na Lipnici. V majetku pánů Trčků se Šimanov udržel až do roku 1601. Pak se majitelé panství mnohokrát střídali až do roku 1848.

Zrušením roboty se obec stala samostatnou, vrchnostenský úřad byl zrušen a obec si své záležitosti počala spravovat zvoleným výborem se starostou. Prvním voleným starostou byl Jakub Novák rolník č. 6.

z kroniky obce Šimanov

Čertovo kopyto

Na Strážníku nedaleko samotného vrcholku se nacházejí na jižním svahu na skalním masivu malá a velká skála. Všude kolem se nachází hojně žulových kamenů. A tu se vypravuje, že na velké skále stavěli čerti hrad. Do kuropění měl být postaven.

K ránu kráčela tudy od Bethánu stará Miksovka do Jihlavy na trh. Dnes si přispíšila, aby včas prodala kuřata, kterých měla plnou nůši. Spěchala k Šimanovu, aby byla ve městě první. Těšila se na pěknou tržbu. Když šla kolem Strážníku, jeden z kohoutů v nůši z plných plic zakokrhal. V tom se ozval hromový rachot. Nehotový hrad se čertům rozsypal, balvany padaly až pod svah k cestě. Čerti za hrozného hromobití a skučení vichřice uletěli k severu.

Nejstarší čert, jako poslední ještě ve zlosti dupl svým kopytem o žulovou skálu a zanechal tam znamení - "čertovo kopyto".

Lidská fantazie viděla v půlkruhové štěrbině na skalním balvanu stopu rohatého vládce pekelného podzemí.

Podobné pověsti a báje o čertech se vyprávějí i v jiných místech našeho kraje.